Konec diskuzí nad současným postavením ÚOOÚ

Konec diskuzí je-li - v době od použitelnosti (25.5.2018) nařízení GDPR do doby účinnosti adaptačního zákona (snad koncem r. 2018) - Úřad pro ochranu osobních údajů dozorovým a kontrolním orgánem na úseku ochrany osobních údajů patrně učinilo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8.2018, zp. zn. 9 Azs 49/2018.

Nejvyššího správní soud v tomto rozhodnutí, mimo jiné judikoval (bod 37): ".... nic nemění ani nová úprava nařízení GDPR. Úřad pro ochranu osobních údajů nadále zůstává dozorovým a kontrolním orgánem na úseku ochrany osobních údajů (k tomu viz zejména čl. 51, čl. 57 odst. 1, čl. 58 a čl. 77 nařízení GDPR). Podle čl. 57 odst. 1 písm. f) nařízení GDPR se dozorový úřad (v našich podmínkách Úřad pro ochranu osobních údajů - pozn. soudu) i nadále zabývá stížnostmi, které mu podá subjekt údajů nebo subjekt, organizace či sdružení v souladu s článkem 80, a ve vhodné míře prošetřuje předmět stížnosti a v přiměřené lhůtě informuje stěžovatele o vývoji a výsledku šetření, zejména v případech, kdy je zapotřebí další šetření nebo koordinace s jiným dozorovým úřadem. Čl. 77 nařízení GDPR pak upravuje právo subjektu údajů podat stížnost a podle odstavce 2 tohoto ustanovení dozorový úřad, kterému byla stížnost podána, informuje stěžovatele o pokroku v řešení stížnosti a o jeho výsledku, jakož i o možnosti soudní ochrany podle článku 78. Právní úprava se tedy - z pohledu obsahového - v této otázce podstatně nemění, nadále mají subjekty údajů možnost podat stížnost Úřadu pro ochranu osobních údajů a ten je uvědomí o jejím vyřízení, případně alespoň o "pokroku" ve vyřizování stížnosti. Nově upraveno je pouze právo na účinnou soudní ochranu, pokud se dozorový úřad [...] stížností nezabývá nebo pokud neinformuje subjekt údajů do tří měsíců o pokroku v řešení stížnosti (čl. 78 odst. 2 nařízení GDPR)".

Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zřejmě (minimálně dočasně) ukončilo diskuze nad současným postavením Úřadu pro ochranu osobních údajů.

V závěru se však sluší podotknout, že výše uvedený právní názor je názorem jednoho senátu Nejvyššího správního soudu a jiný senát téhož soudu může míti jiný právní názor - pokud by však tento (jiný) senát dospěl k právnímu názoru, že je třeba se od závěru citovaného výše odchýlit - potom je povinen postoupit věc k rozhodnutí rozšířenému senátu (§ 17 odst. 1 s.ř.s.).

27. září 2018