Biometrie je více než otisk prstu

03.12.2017

  • Pro rostoucí počet služeb, aplikací nebo sdílených dat v komerční i spotřební sféře hledají dodavatelé a poskytovatelé ideální mix dostatečného zabezpečení s ohledem na celkové náklady a uživatelskou přívětivost.
  • Zároveň musí čelit stále většímu počtu i širší škále automatizovaných i ručních, hromadných i cílených útoků.

Přestože biometrické senzory, například čtečky otisků prstů, jsou u dnešních mobilních zařízení poměrně rozšířené, stále nepatří ke standardní výbavě u levnějších modelů - i to je jeden z důvodů, proč je dnes biometrické ověřování používáno jen v omezené míře. Popularita biometrie ale postupně poroste s tím, jak budou příslušné senzory běžnější (snímače otisku) a vyspělejší (přední kamera), dále s rozvojem technik nezávislých na konkrétní hardwarové výbavě biometrickými senzory (tedy využívající spíše analýzu dat) na straně jedné a jak bude přibývat zařízení schopných snímat další biometrické parametry (například srdeční tep v případě nositelné elektroniky) na straně druhé.

Aby bylo biometrický znak možné použít pro ověření, identifikaci nebo sledování, musí být jedinečný, trvalý a měřitelný. Dále musí být možné zachytit jeho vzorek (snímek, záznam apod.) a získat z něj identifikační data (sadu znaků) způsobem, který zachovává jeho jedinečnost. To není jen nudná definice - při volbě vhodných biometrických znaků je dobré si jejich vlastnosti porovnat a oznámkovat z hlediska jejich univerzálnosti, míry jedinečnosti, stability, měřitelnosti (včetně doby či výpočetního výkonu potřebného pro změření), užitečnosti pro danou implementaci, přijatelnosti (ochoty uživatelů údaj poskytnout a případné právní úpravy pro jeho zpracování) a odolnosti proti útoku napodobením znaku.